Ukázka eseje o vzdělávání
……….
Je nepopiratelné, že ve formálním vzdělávání v Indonésii (dosud) míra úspěchu člověka skutečně závisí na vysoké a nízké známky, které získají, buď prostřednictvím hodnotových aktivit, které určují pedagogové, školy nebo vláda centrum. Důsledky takového hodnotově orientovaného vzdělávacího paradigmatu nemohou přimět lidi, aby přemýšleli o hledání cest aby se dalo říci, že je úspěšná plněním optimálních hodnot, včetně cvičení podvod. Zatímco jednou z podstat ideálního vzdělání je vytvářet kvalitní a bezúhonné lidské bytosti prostřednictvím uplatňování náboženských hodnot, poctivosti a odpovědnosti.
Ve světě vzdělávání se termín poctivost rozšiřuje se vznikem nového termínu, a to akademická poctivost nebo akademická poctivost akademická poctivost. Akademická poctivost sama o sobě je jedním z aspektů akademické integrity (akademická integrita). Dr. Tracey Bretagová, výzkumnice z University of South Australia, popisuje akademickou integritu jako jednání založené na hodnotách důvěry, spravedlnosti, respektu, odpovědnosti, pokory a čestnosti sama. V praxi se má za to, že se otázce poctivosti dostalo největší pozornosti světových akademiků. Vychází to z počtu případů, které odrážejí nízké hodnoty poctivosti u člověka, bez výjimky studentů a pedagogů.
Jedním z případů odklonu od akademické poctivosti je akademický podvod nebo akademický podvod akademické podvádění. Samotné akademické podvádění je podle Deightona pokusem někoho dosáhnout úspěchu nečestnými způsoby. S říci jiné činy, jako je podvádění, plagiátorství, krádež a/nebo falšování něčeho souvisejícího s akademiky s cílem dosáhnout úspěchu lze kategorizovat jako akademické podvádění a/nebo forma odklonu od poctivosti akademický. Jak je to tedy s empirickými podmínkami akademické poctivosti v Indonésii?
Akademická poctivost jako základní kapitál směrem Generace Zlato
Poctivost úzce souvisí s pravdou a morálkou. Být upřímný je známkou morální kvality člověka. Tím, že se staneme kvalifikovaným člověkem, jsme schopni vybudovat ideální společnost. Ideální společnost vyprodukuje i ideální generaci, totiž zlatou generaci. Termín zlatá generace je ve skutečnosti termínem, který použil bývalý ministr školství a kultury (Mendikbud) Muhammad Nuh během oslav Národního dne vzdělávání v roce 2012.
M. Nuh (s pozdravem) řekl, že od roku 2010 do roku 2035 bude indonéský národ požehnán potenciálními zdroji Lidské zdroje (HR) v podobě mimořádného počtu obyvatel v produktivním věku, nebo lépe řečeno bonusů demografie. Pokud se nám podaří tuto příležitost dobře využít, bude to mít jistě pozitivní dopad na pokrok indonéského národa v oblasti lidských zdrojů. Proto je strategická role rozvoje vzdělávání při realizaci tohoto velmi důležitá.
Vzdělání by mělo být vlastně investicí do lidských zdrojů (investice do lidského kapitálu), které mohou vytvořit konkurenční klima, které umožní všem lidem podílet se na správě a rozvoji země prostřednictvím svých kvalifikovaných lidských zdrojů. To je podstata zlaté generace, totiž generace, která je schopna přinést změnu tím, že se postaví na vlastní nohy.
Zlatá generace také nemluví jen o intelektuální inteligenci svých lidských zdrojů, ale zlatým charakterem musí být i charakter, který je v lidských zdrojích postaven. Zlatý charakter je v podstatě hlavním základem pro budování zlaté generace. Jedním z ukazatelů zlatého charakteru, který musíme mít všichni, je poctivost, zejména v oblasti vzdělávání, a to akademická poctivost. Z tohoto důvodu se investice do lidských zdrojů musí rozšířit i na lidský charakter, a to čestnou lidskou bytost.
Růst Akademická poctivost přes Výchova charakteru
Povahová výchova popř Výchova charakteru je systém vštěpování ideálních hodnot lidského charakteru ve vzdělávacím prostředí. Charakterová výchova je často označována jako mravní výchova a/nebo mravní výchova, konkrétně výchova, která učí hodnotám dobra u lidí. Jednou z hodnot zakotvených ve výchově charakteru je hodnota poctivosti, zejména akademické. Výchova charakteru může v člověku podpořit akademickou poctivost. Proto je nutné mít strategii, která efektivní realizace výchovy charakteru.
Strategie implementace výchovy charakteru k podpoře poctivosti, kterou lze provádět v každé škole/kampusu, může být prostřednictvím: čtyřmi průběžnými způsoby, a to: (1) Učením, což znamená, že hodnoty akademické poctivosti musí učitel předávat prostřednictvím proces učení, (2) příkladný, což znamená, že akademická poctivost musí být uplatňována nebo modelována vzdělávacími složkami ve škole škola/kampus. (3) Posilování mohou školy/školní areály vytvářet speciální programy, jako je vytváření transparentů/bannerů, které vysvětlují důležitost akademické poctivosti s cílem posílit hodnotu poctivosti. (4) Školy musí být schopny vytvořit návyky akademické poctivosti, jako je zákaz plagiátorství, zákaz podvádění, podvádění a tak dále. Čtyři způsoby budou dobře provedeny, pokud je všechny složky vzdělávání budou schopny dobře aplikovat.
Na závěr si dovolím citovat věta který je často vyjadřován světovými státníky: "Je lepší být čestným selháním, než úspěšným člověkem, ale lhářem." Hmm…. Kterou si vybereme??
Učitelé by měli být vzorem, který je třeba obdivovat a napodobovat. V jeho rukou jsou mladí lidé svěřeni, aby z nich vyrostli lidské bytosti, které hájí morálku a lidskou důstojnost. Neptejte se, jaký plat učitel vydělává, protože to nestojí za to, co udělal. Obětavost a služba učitelů ve snaze vzdělávat národ bude vždy vrytá, i když se dech oddělil od těla.
Ale v dnešní době se pohled na vznešenou postavu učitele začíná vytrácet. To se odráží v mnoha případech, které učitele potkávají. Zdá se, že učitelé jsou na rozcestí. Učitelé jsou nyní při plnění svých povinností často zastíněni různými hrozbami, od mírných až po železné tyče.
Podmínky jsou nyní velmi odlišné od minulosti. V minulosti byl akt učitele napomenutí žáků součástí z pozornost učitele. Není divu, paní učitelko éra bývala v očích studentů i společnosti velmi směrodatná. Představte si, že pokud učitel zíral na studenty tichým pohledem, pak si studenti okamžitě uvědomí své chyby. Nikdo učitele nenahlásil ani neobvinil z porušování lidských práv, protože učitel chyby studentů káral nebo sankcionoval.
Ale co se dá dělat, časy se změnily. V minulosti byl učitel vzorem, učitelskou postavou, kterou je třeba respektovat, nyní je tomu naopak. Učitelé jsou dnes považováni za akademické „stroje“, nikoli za postavy, které je třeba napodobovat, milovat a respektovat ve školním prostředí i mimo něj. Není divu, že mnoho případů špatného zacházení studentů s učiteli mělo za následek kolaps morálky mládeže.
V poslední době svět vzdělávání Indonésie šokováni různými případy násilí studentů vůči jejich učitelům. Různé typy pozadí a chronologie případů ilustrují, že v etice a morálce studentů není něco v pořádku. Tato skutečnost dále zdůrazňuje význam výchovy charakteru pro žáky. Vzdělávání charakteru se nezaměřuje pouze na poskytování akademických materiálů, ale také na rozvoj etiky a chování ohledně toho, jak by se studenti měli chovat a respektovat učitele.
Měli bychom se naučit ctít učitele z Japonska. Když byly v roce 1945 svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, císař Hirohito nařídil ministru školství, aby spočítal počet žijících učitelů. Učitelé byli shromážděni a dostali těžký úkol vybudovat z Japonska nadřazený národ.
Obnovení perspektivy slávy učitele je skutečným krokem, který musí učinit všechny složky společnosti. Nejen odpovědnost školního prostředí. Počínaje rodinou, která vštěpuje náboženské a etické hodnoty, životní prostředí a média Masy musí být také opatrné při poskytování všech brýlí a informace. Protože tyto věci buď přímo, nebo nepřímo formují charakter studenta, který je v procesu hledání identity. Kromě toho budovat sdělení, a to jak mezi studenty, tak mezi učiteli, aby nedocházelo k nedorozuměním, která vedou k drsný udeřil. Nenechte si svět indonéského školství pošpinit větou „učitelé jsou zaneprázdněni výukou, zatímco studenti mlátí“.